by Některé z nejběžnějších výmluv, proč nemáte dostatek – nebo žádné – cvičení, zahrnují:
Dříve vyzkoušeno bez výsledku.
Příliš staré a neforemné.
Zní vám některá povědomě? Promluvme si.
Každý ví, že cvičení je důležitou součástí dobrého zdraví. Tak proč a jak má téměř jedna třetina dospělých Američanů nadváhu?
Viz výmluvy uvedené výše.
Cvičení je pro mě po mnoho let součástí mé běžné rutiny. Když jsem absolvoval střední školu, stál jsem 6-2 a vážil 135 liber. Nic než kůže a kosti. Když jsem dosáhl svých 20 let, čas přidal pár kilo a kolem 32 let jsem nastoupil do posilovny.
Po dlouhou dobu jsem to byl já a hrstka dalších chlapů, kteří cvičili čtyři dopoledne v týdnu v zařízení Boba Beardena na 2. ulici v Killeenu. Pár těch kluků bylo poloprofesionální kulturisté a cvičení s nimi bylo skvělé pro motivaci a učení.
Od poloviny 30. do začátku 50. let jsem byl štíhlý a dost zlý na to, abych inspiroval ostatní lidi, se kterými jsem pracoval, aby začali pumpovat nějaké železo. Když jsem se stal učitelem a každé ráno dojížděl z Kempner do Beltonu, byl jsem v tělocvičně každý den v 5 hodin ráno.
Byla to běžná součást mé každodenní rutiny.
Abych to zkrátil, vyučování ve škole si vybralo svou daň a cvičení postupně ustoupilo. Přibral jsem na váze a nakonec hodně, až jsem měl dobrých 50 liber nadváhy.
V roce 2017 se stal nějaký boží zásah nebo tak něco a můj kamarád světového sportovce z dětství mi pomohl zapojit se do skoku o tyči.
USA Track and Field má mistrovskou divizi pro sportovce od 35 let a můj přítel nedávno vyhrál mistrovství světa ve skoku o tyči na Novém Zélandu. Začali jsme spolu cvičit každou neděli ráno dole v New Braunfels a asi po roce jsem se opět dostával do poměrně dobré kondice – poté, co jsem stáhl a/nebo natrhal téměř všechny svalové skupiny pod pasem.
Takže jsem byl zase pár let v docela dobré kondici a pak v březnu 2023 vyvstal docela vážný zdravotní problém a cvičení se opět dostalo na druhou kolej.
Kvůli operacím a léčbě a obavám z oslabeného imunitního systému jsem zůstal skoro rok zavřený v domě, s výjimkou lékařských schůzek a občasného vyjížďky, abych se úplně nezbláznil.
Netřeba dodávat, že cvičení se stalo prioritou nízké úrovně.
Právě minulé pondělí jsem mohl poprvé po čtyřech měsících znovu zajít do posilovny. Kromě toho, že jsem ztratil hodně síly, jsem také získal nový pohled na některé z těch výmluv, proč-necvičím, zejména na ty o tom, že jsem příliš starý, unavený a příliš neforemný.
Ve fyzické zdatnosti existuje něco, čemu se říká reverzibilita, což je v podstatě princip „použij to, nebo to ztrať“. Když necvičíte, začnete ztrácet veškeré zisky, kterých jste dosáhli.
Když máte na dortu dostatek narozeninových svíček, abyste mohli být považováni za seniora, tento proces proběhne extrémně rychle. Během několika týdnů začne čistá svalová hmota – a síla – dramaticky ubývat.
Dříve tréninky trvaly dvě hodiny, čtyři dny v týdnu.
V pondělí můj trénink trval celkem asi 40 minut. Moje síla byla daleko nižší než předtím a moje výdrž byla žalostná.
I když jsem se toho rána probudil s plánem dát si kávu a pak jít do posilovny, vymýšlel jsem si každou výmluvu v knize, abych se z toho vymluvil. Kde jsem tedy našel motivaci zvedat zadek a vyjít ze dveří?
Ze zkušenosti jsem věděl, že kdybych si šel zacvičit – jakýkoli druh cvičení – cítil bych se lépe, až skončím, než když jsem začal. Vždy to tak funguje, slibuji.
Jste příliš unavení na cvičení? Až skončíte, budete stále unavení, ale jak jsem řekl, zaručuji, že se budete cítit lépe – když ne fyzicky, tak psychicky.
Ne dost času? Kolik jste včera sledovali televizi?
Nedostatek motivace? Najděte si své proč. Proč byste měli lépe pečovat o své zdraví?
Moc těžký? Samozřejmě to bude chvíli těžké, ale je tu další slib – bude to jednodušší.
Nudný? Jen nudní lidé se nudí.
Vyzkoušeno bez výsledků? Konzistence je klíčová. Držte se toho a výsledky se dostaví.
Příliš staré a neforemné? Ideální čas začít.
John Clark je dopisovatel Heraldu.
